Jste emočně zralí?

Mnoho lidí v naší společnosti bylo vychováno v emočně chudém prostředí. Postupem času se naučili své pocity potlačovat. Jiní zase naopak „vypínají“ vlastní pocity, jelikož se jim bojí otevřít. Neexistují totiž pouze příjemné pocity, ale také emoce, které pociťujeme jako bolestné. Důsledkem toho je, že spousta lidí se rozhoduje jen na základě racionálního myšlení.  Přitom každý z nás má dvojí myšlení: jedno logické a jedno na základě toho, co cítí. Jejich vzájemný poměr je proměnlivý a kolísá na základě intenzity emocí, které na nás v daný okamžik působí. Jinými slovy, emoce je svázána s myšlenkou, a naopak myšlenka s emocí. IQ přispívá k faktorům úspěchu v životě pouze 20 %. 80% podléhá dalším vlivům. To je i důvod, proč si spousta manažerů v dnešní době dává záměrně velkou práci s tím, aby do svého každodenního rozhodování zapojili výsledky emoční inteligence (zkráceně EQ).
 

Řada průzkumů dokládá, že společnosti, které pracují  s konceptem emoční inteligence, jsou na trhu mnohem úspěšnější než firmy, které těmto schopnostem svých zaměstnanců nevěnují pozornost. Vezměte si jen jako příklad jednu z nejúspěšnějších firem současnosti – společnost GOOGLE, která velmi dbá na používání EQ v přístupu svých manažerů. 
 

Na jednom z posledních tréninků emoční inteligence nám jeden účastník říkal, že za něj myslí spíše hlava než břicho. Jinými slovy tím chtěl říci, že své pocity doposud nevnímal příliš zřetelně a při rozhodování se řídil spíše svým rozumem. Na našich trénincích  často pracujeme se cvičením, při kterém se účastníci prezentují ostatním a podrobně líčí, co ve svém životě dokázali, na co jsou pyšní a co se jim příliš nevydařilo. Asi by vás překvapilo, kolik lidí má zpočátku s tímto cvičením problém. Mnozí ještě druhý den dodávají řadu detailů, na které prý při prezentaci zapomněli. Co je toho příčinou?
 

Emočně inteligentní jednání znamená postavit se čelem všem pocitům, a to jak kladným, tak těm nepříjemným a učit se s nimi patřičně nakládat. Emoční inteligence velmi úzce souvisí s tím, jak se dokážeme naladit na situace, do kterých se běžně dostáváme při kontaktu s druhými lidmi a zejména jakým způsobem si s nimi dokážeme poradit. Emoční inteligence se tak netýká jen vlastních pocitů. Druhou velkou oblastí EQ je vnímání pocitů ostatních lidí, což běžně označujeme jako empatii.
 

Při čtení tohoto článku vás teď možná napadá, zda se pocity vůbec dají „naučit či natrénovat“?! Samozřejmě že to lze. Všichni jsme dokonce schopni se svými pocity zacházet, proto je můžeme posilovat či oslabovat, popřípadě potlačit přesně podle toho, jak si přejeme. Důkazem toho jsou emoční traumata a zejména to, že se jich dokážeme v průběhu života zbavit. Emoční traumata, která jsme prožili v dětství, se mohou negativně promítnout do našeho současného života. Je na nás, jestli je tam chceme, nebo ne. Podívejme se na to na jednoduchém příkladu: Měli jste skvělý nápad, šli jste s ním za rodiči, ale ti vás nebrali vážně a nevěnovali vám žádnou pozornost. Dnes jste v obdobné situaci. Máte v hlavě podle vás vynikající myšlenku a chcete s ní  jít za vašim nadřízeným. Co očekáváte? (tichá reflexe) Člověk nezřídka očekává, že ho druhý odmítne a že ho nebude respektovat a brát vážně. Je to na základě zkušenosti, kterou nabyl v dětství, a většinou si tuto zkušenost nese celým svým životem. Při každé takové následující situaci bude v podstatě navenek prožívat to, co ve svém nitru už stokrát či tisíckrát předjímal. Takový člověk by nikdy neměl šanci dostat se k úspěchu. Při pohledu do historie zjistíme, že byla již spousta takových lidí, kteří se nad to dokázali povznést a úspěchu dosáhnout. Mnohdy to nebyli jedinci s nadprůměrným IQ, ale lidé, již věřili svými pocitům a měli patřičnou touhu, vášeň, atd. Každý člověk si svou vlastní skutečnost řídí právě těmi myšlenkami, kterým se neustále oddává. Proto je důležité zaměřit se přesně na ty pocity, které chci prožívat sám.
 

Kdo nebo co, vlastně vyvolává naše pocity? Mnoho lidí je přesvědčeno, že za své pocity nenesou žádnou nebo jen minimální zodpovědnost. Je to tím, že řadu našich každodenních aktivit přebírá naše podvědomí, aniž bychom  museli  jakýmkoliv způsobem zasahovat rozumem. Nedokážou proto popsat pocity a nálady, ve kterých se právě nacházejí. Často ani nechápou, když se jich dobrý kamarád nebo známý na rovinu zeptá, co vlastně skutečně cítí. To je důkazem toho, že se plně nedokážou zorientovat sami v sobě a jejich chování je často zmatečné, nevyrovnané a bez jakéhokoli cíle.
 

Pokud zůstanete izolováni od svých emocí, pokud vůbec nebudete vnímat, jak se v určité situaci cítíte, zdaleka nebudete schopni využít všechny své schopnosti a možnosti, které by vás mohly dovést k úspěchu. Každý člověk má k dispozici rozsáhlou výbavu emoční inteligence a tu také může využívat. Existuje mnoho typů lidí, kteří se svými emocemi a pocity zacházejí všelijak. Někteří si v průběhu let stále více uzavírají přístup k vlastním pocitům, a to vědomě nebo nevědomě. Jiní se zase snaží mít pod kontrolou každou zkušenost, každou situaci a všechny své emoční reakce. Další v mnoha životních situacích reagují ustrašeně a bojácně a nevyužívají celý svůj potenciál. Hlavní příčinou těchto jednání je strach. Strach je jednou ze základních emocí, od kterých se odvíjí spousta dalších mutací. Na štěstí ale není jedinou. V našem repertoáru máme nepřeberné množství emocí a pocitů, které nás ovlivňují. Všechny však vycházejí z osmi základních typů, z nichž některé jsou kladně a některé záporně orientovány. To, která z emocí je u nás preferována a která s námi právě „manipuluje“, za to jsme zodpovědní MY! Samozřejmě že do jisté míry za to mohou zkušenosti z minulosti a výchova, ale nechme minulost být a odhodlejme se k tomu, že stojíme o emočně bohatou budoucnost. Je třeba získat zodpovědnost za vlastní pocity.
 

Emočně vyzrálý člověk si připouští celou škálu různých pocitů. Nedovolí ovšem každému pocitu, který ho přepadne a zkříží mu cestu, aby následně manipuloval jeho životem.